Barcelona – co jste o Gaudího městě nevěděli

Město bohémů, umění, jedinečné architektury, gastronomie, fotbalu a tvrdohlavých lidí. To vše, a ještě mnohem více, představuje hlavní město Katalánska. Barcelona rozhodně stojí za víc než jednodenní výlet z některého z plážových letovisek na pobřeží Costa Brava.

 

Ne tak úplně španělské město

Pokud mluví Katalánec o Španělech, nezahrnuje do této skupiny sebe a pokud odkazuje na Španělsko, jde o ostatní regiony v zemi. Katalánská metropole je zkrátka centrem místního nacionalizmu a separatistické tendence jsou zde v současné době silnější než kdy jindy. Z každého druhého okna a balkonu v Barceloně visí katalánská vlajka, veřejné nápisy jsou důsledně překládány do katalánštiny, a to i v případě že se překlad liší v jediném písmeně, a volebním tématem číslo jedna je tradičně možná nezávislost na Španělském království.

 

Městské pláže

Skončit odpoledne v práci a dojet metrem během několika minut až na pláž je v Barceloně něco zcela všedního. Pláže se táhnou podél zástavby historického centra i nových částí města v délce několika kilometrů. A že se jedná o pětihvězdičkové koupání potvrzuje i National Geographic, který místní pláže vyhodnotil jako nejlepší na světě! Paradoxně až do roku 1992 bylo městské pobřeží zabráno průmyslovou zástavbou a prakticky bez přístupu k moři. Vše změnila až příprava na Olympijské hry, které se zde ve zmíněném roce konaly.

 

Podivín Gaudí

Slavný architekt, kterého zná celý svět, se na sklonku života, kdy měl již za sebou ty největší úspěchy, stal prakticky neviditelnou osobou. António Gaudí i Cornet, jak se autor originální modernistické architektury jmenuje celým jménem, byl silně věřící člověk. Celý svůj život obětoval katolické víře a své práci. Čím byl starší, tím více se uzavíral před světem a veškerý svůj čas trávil modlitbami a prací na svém celoživotním díle, katedrále Sagrada Família. Žil asketickým způsobem bez jakýchkoli světských radostí. Zcela přestal pít alkohol, držel extrémní půsty, neholil se, oblékal se do starých obnošených šatů a nepřeháněl to ani s osobní hygienou. Není tedy divu, že když ho v roce 1926 srazila na ulici tramvaj, nikdo v Gaudím nepoznal slavného architekta a dostala se mu tak, jako každému jinému žebrákovi nebo bezdomovci, pouze ta nejzákladnější lékařská péče. Když se druhý den zjistilo, kdo ve skutečnosti zanedbaný pacient je, bylo již pozdě a António Gaudí na následky svých zranění krátce na to zemřel.

 

Barcelonská bohéma

Pablo Picasso, Salvador Dalí, Ernest Hemingway, Joan Miró a další. Ti všichni, žili, tvořili a také pili v Barceloně. Někdy až nezřízený způsob života pamatují stěny dodnes fungujících kaváren a barů, kam slavní umělci pravidelně chodili. Picasso a Dalí jsou spojeni s kavárnou Els Quatre Gats (Čtyři Kočky) nacházející se kousek od slavné pěší třídy Las Ramblas. Mladý Picasso zde dokonce uspořádal svou první samostatnou výstavu a jedno z jeho prvních kubistických děl zobrazovalo prostitutku v nevěstinci kousek od kavárny. Oba umělci také často popíjeli v baru Marsella, ve čtvrti El Raval, tehdy tolik módní absinth. Jen pár metrů odsud navíc stojí legendární London Bar, kde trávil někdy i celé dny spisovatel Ernest Hemingway při sklence tradičního španělského „carajilla“, kávy s rumem.

 

Víc, než jen klub

Jestli Barceloňané něčím žijí, tak fotbalem. Aby taky ne, když mají jeden z nejúspěšnějších týmů světa sbírající poháry jak na běžícím páse. Slavná Barça trénuje na neméně slavném stadionu

, kterému se v angličtině i ostatních jazycích nesprávně říká „Nou Camp“. Se svou kapacitou téměř sto tisíc diváků (přesně je to 99.354 míst) je s přehledem největším stadionem nejen ve Španělsku, ale i v Evropě a druhým největším na světě. Pohled z horní tribuny na celý kolos a obrovský nápis na tribuně „Més que un club“ (Víc než jen klub), je opravdu úchvatný. Fotbalový svatostánek včetně zázemí a muzea FC Barcelony lze navštívit v rámci komentovaných prohlídek, nebo při regulérním zápase. Vstupenky na utkání však bývají beznadějně vyprodané a na derby, tzv. El Clásico, šplhají ceny vstupného do stovek eur.

 

Z Ameriky do Barcelony

Španělský král Ferdinand II. Aragonský a jeho manželka Isabela Kastilská bezesporu přispěli k objevení Nového světa, když souhlasili s financováním objevných cest Kryštofa Kolumba. Slavný mořeplavec se ze své cesty nevrátil nikam jinam než právě do Barcelony, aby mohl jejich veličenstvům prezentovat úspěchy ze své první objevné plavby. Do místního královského paláce nechal nanosit do té doby neznámé rostliny včetně tabáku nebo ananasu, pochytané exotické ptactvo, zlato, a dokonce přivedl i několik zajatých domorodců. Slavnou událost dnes připomíná pomník vedle přístavu s Kolumbovou sochou ukazující ne směrem k Americe, jak se často chybně uvádí, ale ke Kanárským ostrovům, kam z Barcelony po vyplutí pokračoval.

Další známá i méně známá fakta o Barceloně prozkoumejte na vlastní pěst. Toto město u Středozemního moře nabízí perfektní mix mezi poznáváním a lenošením na pláži a je tak skvělou alternativou k nedalekým pětihvězdičkovým resortům.