Hong Kong – Flower Show

Ten stále ještě zimní březnový den nezačal právě optimisticky. Únava z předlouhé cesty ze srdce Evropy až na východní pobřeží Asie, podpořená nevlídně podmračenou oblohou, byla ale čím dál více potlačována nadšením z toho, kde jsme právě procitli.

 

A kdeže jsme se to ocitli?

Probudili jsme se v hotelovém pokoji slušné evropské úrovně. Evropské, až na několik detailů. Při pohledu dolů přes neotvíratelné okno na ulici nás jímala závrať a při pohledu nahoru nebylo vidět horní patro sousedního skleněného mrakodrapu. Také na toaletě jsme našli několik odlišností od evropských zvyklostí. Největším oříškem k rozlousknutí byla programovatelná toaletní mísa s návodem v čínštině. Moje pozadí se tak poprvé, avšak zdaleka ne naposledy ocitlo v ohrožení připálení od vyhřívaného prkénka, případně nechtěného opláchnutí proudem vody, který se staral o permanentní očistu mísy.

Po vydatné euro-asijské snídani s naším čínským průvodcem Johnym jsme vyjeli jeho osobním autem za prvním dobrodružstvím. Tím byla už samotná jízda k cíli naší cesty. Po čtyřproudových mimoúrovňových nadjezdech a podjezdech a několika odbočkách, označených čínskými znaky se sotva postřehnutelným anglickým překladem, jsme po pár minutách dorazili k podmořskému tunelu, vedoucímu z ostrova Hong Kong na poloostrov Kowloon.

 

Poloostrov Kowloon

Tady jsme se poprvé setkali s něčím, na co jsme si později sice zvykli, ale pokaždé to byl zážitek. Placení mýtného probíhá prakticky za jízdy – řidič pouze přibrzdí a výběrčí mu ekvilibristicky doslova vytrhne z ruky, vystrčené z okénka, platební poukázky, určené pouze pro tyto účely. Než jsme dorazili k cíli cesty, potkali jsme další hongkongskou specialitu: patrovou tramvaj. Tak jak má Londýn své červené „dabldekry“, Hong Kong má své zelené „dablšaliny“.

 

Ještě jsme nestačili vstřebat první dojmy a zážitky z průjezdu městem a dorazili jsme na místo. Stáli jsme před bránou Flower Show, chcete-li před bránou jakési hongkongské Flory mezi mrakodrapy. Tak jako my, přijměte pozvání a nechte se provést výstvou plnou květin, barev, vůní, krásy, klidu a pohody.

 

Flower Show

První, čeho si evropský návštěvník určitě všimne, je množství takzvaných průhledů. Jsou to klasické stavební prvky tradičních asijských zahrad. Stavěly se a stavějí ve zdech, rozdělujících jednotlivé tématicky zaměřené části zahrad, a byly jakýmsi oknem do zahrady sousední – za každým průhledem se představoval její dominantní prvek. Tvary průhledů bývají různé a každý má svoji vlastní symboliku, doplněnou nějakým textem nebo pojmenováním zahrady.

 

Jinou nepřehlédnutelnou dominantou výstavy byly obří sochy mořských živočichů, jakési květinové plody moře. Ať už to byli čtverzubci, pyskouni nebo chobotničky z bůhví kolikátého patra. Je zřejmé, že se tyto sochy těšily především zájmu dětských návštěvníků. A protože Asiaté mají děti a přírodu rádi a také velmi rádi fotografují, bylo na výstavě fotografů pomalu více, jak samotných návštěvníků. Jsme asi opravdu jiného ražení. Zatímco já jsem na „lány“ tulipánů zvyklý z naší Flory a zaujal mě spíš z květin vysázený městský znak Hong Kongu ve tvaru dračí hlavy, místní fotografy uhranul právě tulipánový záhon.

 

Moderna proti historii

Pozorný návštěvník si jistě všiml prolínání starých tradic s modernou. Měl jsem ale dojem, že ty tradiční byly navštěvovány více a návštěvníci zde trávili i více času. Nicméně pokrok je nezadržitelný a nové se prosazuje jak v dílčích zahradních prvcích, například v okně jinak tradiční zahradní čajovny, tak i v celkové stylizaci asijských zahrádek.

 

U těch zahrádek bych se rád zastavil. V rámci výstavy zde byla uspořádána zajímavá soutěž, v níž místní i přespolní zahradnictví a dodavatelé zahradních služeb představovali své vize ideální zahrádky. Na vymezené asfaltové ploše tak vyrostly jen na vymezený čas konání výstavy neuvěřitelně zajímavé a krásné zahrádky, na nichž bych si dovedl představit trávit své chvíle volna a odpočinku. Posuďte sami. A třeba se i nechte inspirovat a vybudujte si něco podobného na vlastní zahradě, či zahrádce. Nemusí to být jen krátkodobá záležitost, jako tady.

 

Když už jsem se zmínil o těch kontrastech tradic a moderní doby, jednou ze soutěžících zahrádek bylo i tradiční rýžové políčko. Tady se ale asi moc neodpočívalo. Zato u vytváření méně náročných i složitějších květinových dekorací to může být docela dobrá relaxace. V Číně je totiž velmi oblíbené umění japonské ikebany. Mladé Číňanky absolvují i několik ne zrovna levných školení a kurzů, aby toto umění ovládly a dokázaly tak pro své muže a rodiny vykouzlit patřičně útulný domov, v němž by se všichni cítili dobře.

 

Královna Viktorie

Nad veškerou tou krásou držela ochrannou ruku z výše svého majestátu, která byla u samotného počátku vzestupu Hong Kongu. Ten byl Velké Británii podstoupen po první opiové válce v roce 1842, aby byl následně po druhé opiové válce i s poloostrovem Kowloon a ostrovem Lantau Británii pronajat na 99 let až do roku 1997. Dnes je Hong Kong (česky Hongkong, v překladu Voňavý přístav) „Zvláštní správní oblastí Čínské lidové republiky“. Je jednou z nejhustěji osídlených oblastí světa, má okolo 7 milionů obyvatel, což je asi 6300 obyvatel na kilometr čtvereční.

 

Jak takový den zakončit?

Jsem rád, že jsem k této hustotě na pár dní mohl přispět i já a mohl se s několika jedinci z oněch milionů setkat. Doporučuji to i vám, protože tak jak tento den nezačal právě nejlépe, o to lépe skončil. Skončil, jak jinak, u dobrého jídla a v dobré společností. O jídle ale zase až příště.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Enter Captcha Here : *

Reload Image