Bali – ne zrovna svatý ostrov Bohů

Je to jako sklenka šampaňského v pivnici U Pinkasů nebo Škoda 120 na německé dálnici. Hinduistické Bali do většinově muslimské Indonésie zkrátka moc nezapadá.

Jeden z tisíců ostrovů čtvrté nejlidnatější země světa těžko vynikne rozlohou nebo počtem obyvatel. Ani místní fauna nebo flóra není unikátní. Bali vystupuje z davu svou kulturou a především lidmi, kteří až s úzkostlivou pečlivostí všechny své tradice dodržují. Na jediném území mimo Indii s většinově hinduistickou populací se dodnes náboženskému životu podřizuje naprosto vše a být Balijcem, je práce na plný úvazek.

 

Hinduistou až za hrob (kremaci)

Po celém ostrově jsou rozesety tisíce chrámů. I ta úplně nejmenší vesnice má alespoň 5 veřejných svatostánků. Modlitební místo, které je leckdy větší než samotný dům, je nezbytností i pro jednotlivé balijské domácnosti. Každé ráno se přede dveře, vjezd do dvora nebo na začátek ulice pokládají obětiny jako poděkování Bohu, že se dané rodině, komunitě nebo obchodu daří. Pamatuji si však, že naše paní domácí pro jistotu nezapomněla třeba ani na studnu nebo automatickou pračku. Obětiny jsou malé košíčky s pestrým složením. Najdete zde rýži, květiny, betelové oříšky, ale občas také sušenku, cigaretu nebo bankovku či minci. Vše doplněné o vonnou tyčinku, které hoří doslova na každém kroku.

 

Dalším nepřehlédnutelným rysem místního života jsou různé slavnosti, procesí a rituály. Každý den se takových akcí koná až několik desítek. V praxi to znamená, že cesta z jedné strany ostrova na druhou, při které zákonitě narazíte alespoň na tři průvody, za kterými se budete dlouhé minuty pomalu ploužit, se může nepříjemně protáhnout. Všechny zvyky se ale těší té nejvyšší důležitosti a je nutné je nejen respektovat, ale někdy, a to včetně turistů, i dodržovat. Takovým je například Nyepi (den ticha), kdy je na celém ostrově nařízen klid. Kromě jakýchkoli hlasitých projevů nebo třeba svícení bez důkladného zatemnění oken se po dobu 24 hodin nesmí vycházet z domu. Koho policie přistihne na ulici, koleduje si o několikadenní žalář a tučnou pokutu. Zavřené je dokonce i mezinárodní letiště, které jinak odbaví stovky letů denně.

 

Cestovní ruch – spása peněženek, zkáza charakteru

Unikátní kultura, tropické klima, moře s perfektními podmínkami na surfování a relativní cenová dostupnost dělají z Bali ideální dovolenkovou destinaci. Zatímco pláže jen několik kilometrů vzdálené Jávy na východě nebo Lomboku na západě zejí prázdnotou, ve vyhlášené Kutě na jihu Bali je hlava na hlavě. Obrovský zájem cizinců ale přináší i značné problémy, protože turista je viděn jako snadný zdroj peněz kdekoli na světě. Známe to z domova. Jízda taxíkem z hlavního nádraží na Václavák za 500 Kč, výměna peněz ve směnárně s kurzem 20 korun za euro a když se zadaří tak i dvojí ceny. To vše, v mnohem propracovanějším vydáním a někdy i s posvěcením místních úřadů, najdete i na Bali.

 

Ostrov úsměvů

Úplně poprvé jsem na Bali přijel ze sousedního ostrova Jávy, tedy trajektem a na něj navazující autobusovou linkou. “Vítejte na Bali, ostrově úsměvů,” hlásal obrovský billboard v přístavu. Po dvouhodinové cestě, někde na předměstí Denpasaru, hlavního města, do autobusu naskákali taxikáři s odůvodněním, že je zde konečná a do centra se dá dojet už jen taxíkem. Aby bylo divadlo pro cizince dokonalé, museli si vystoupit i místní. Kdo odmítl, tomu taxikáři vyházeli zavazadla rovnou na silnici. Vzpomněl jsem si na billboard. Nikdo se v té chvíli neusmíval. Prázdný autobus na oko odjel a ti informovanější z pasažérů se pěšky přesunuli o jeden blok dále, kde je po pěti minutách znovu nabral, zatímco já šel dva kilometry pěšky na nejbližší zastávku MHD.

 

Cizinec není našinec

Dvojí ceny, například u památek, jsou dokonce regulované místní samosprávou. Nejedná se přitom o nějakou přirážku, ale o dvojnásobek nebo i pětinásobek běžného vstupného. Když jsem se o tom bavil s několika Balijci, vesměs vůbec nechápali, na co se jich ptám. „Pokud jsi bule,” jak se v Indonésii říká komukoli s bílou pletí, “máš přeci peníze,” znělo vysvětlení. Bali je svým způsobem obětí vlastního úspěchu a zatím si to ne zcela uvědomuje. Stále více cestovatelů však již dnes sahá po jiných částech této nádherné země a prozření je, doufejme, na spadnutí.

 

Bali se musí zažít

Ten, kdo přijede na několik málo dnů nebo i týdnů, bude okouzlen a návštěva, i přes výše zmíněné, rozhodně stojí za to. Možností jak zde trávit volný čas je nepřeberně. Nejjednodušší je půjčit si skůtr a poznávat vlastním tempem.

Kuta, Legian, Seminyak, Nusa Dua, Sanur a další známá letoviska se nacházejí v jižní části ostrova, která je Mekkou surfařů a centrem veškerého nočního života. Ani zde však nechybí spiritualita a řada těch nejlepších památek. Dlouhé pláže s vychlazeným pivem místní značky Bintang na straně jedné a chrámy jako Uluwatu, vystavěný vysoko na útesu, nebo Tanah Lot, nacházející se přímo v moři, na straně druhé. To vše doplněné o rušné hlavní město Denpasar a mnohem klidnější, baťůžkáři a digitálními nomády oblíbený, Ubud.

 

Zatímco z jihu se stává jedna velká aglomerace, kde jednotlivé vesnice splývají se stále se rozrůstajícím hlavním městem, další části Bali si ještě drží svůj venkovský ráz. Příroda a adrenalinové sporty jsou důvodem proč nezůstávat pouze v okolí hotelových resortů. Na výběr je rafting na divokých řekách, potápění a šnorchlování, extrémní sjezdy sopek na horských kolech nebo výstup na nejvyší horu Mt. Agung tyčící se do výšky 3031 metrů nad mořem.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Enter Captcha Here : *

Reload Image