Život zde není vůbec jednoduchý, říká Michaela Hrdá o Madagaskaru

Čtvrtý největší ostrov na světě, který voní po vanilce a kde se stromy obracejí na hlavu. Cestovatelské kino se ve středu 13. listopadu v brněnském Kině Scala vydá na tak trochu impulzivní výlet do země, v jejímž srdci se dají najít fascinující baobaby, ale i výborná místní kuchyně a milí domorodci. Návštěvníky čeká směsice zvláštního šarmu francouzské noblesy, afrického prapůvodna a indonéské pohody v průvodu cestovatelky Michaely Hrdé. Ta návštěvníky sveze na střeše autobusu páté třídy se slepicemi, kraby či krevetami, zatáhne na trh, do džungle i do pouště.

„Většinou necestuji kvůli destinaci jako takové, chci procestovat celý svět a je mi jedno, kde budu pokračovat. Ale na Madagaskar jsem vždy chtěla kvůli baobabům a lemurům,“ hovoří Michaela Hrdá, podle níž má tento rozmanitý ostrov mnoho věcí s přívlastkem nej. „Je to nejstarší ostrov na světě a čtvrtý největší, má pátý největší bariérový útes na světě, neuvěřitelné množství endemických druhů, a pro mě je to také ta nejchudší země, ve které jsem kdy byla.“ A právě chudoba či způsob místní dopravy bylo něco, co ji při prvním seznámením se s Madagaskarem překvapilo. „Život zde není vůbec jednoduchý. Většina lidí se živí farmařením, proto tvrdí, že musí mít hodně dětí, aby jim pomohly s obděláváním polí. Malá část Malagašů pracuje v turismu. Zvyky jsou velice různorodé, ať už je to malování hlínou na obličej místo make-upu nebo pohřbívání nebožtíků do masových hrobů a následné vykopávání kostí a znovu pohřbení v katakombách vysoko ve skálách.“

Michaela Hrdá

Michaela je učitelka, cestovatelka a fotografka, která většinou cestuje sólo, nalehko, s minimem peněz a snaží se při tom o udržitelnost. Jejím životním cílem je pomáhat a motivovat, což je jasně vidět i při přednáškách.